Hosté 12. ročníku Stranou – evropští básníci naživo

4.–8. června 2019

 

 

Alja Adam (SLO)

Slovinská básnířka Alja Adam diplomovala na Filozofické fakultě v Lublani ze srovnávací literatury a sociologie kultury. V roce 2007 na téže fakultě obhájila doktorát v oboru genderových studií a feministické literární teorie. Je autorkou tří básnických sbírek – Zaobljenost (Zaoblenost, 2003), Zakaj bi omenjala Ahila (Proč bych zmiňovala Achila, 2008), Dolgo smo čakali na dež (Dlouho jsme čekali na déšť, 2015). Její básně jsou přeloženy do třinácti cizích jazyků a byly publikovány ve slovinských i zahraničních publikacích a antologiích. Jako mladá básnířka získala několik cen a nominací na mezinárodních soutěžích. Sbírka Zakaj bi omenjala Ahila vyšla v roce 2011 v překladu ve španělském nakladatelství E.d.a. libros, v roce 2009 v Itálii, v roce 2014 v Chorvatsku. Kromě poezie píše take vědecké články, eseje a pohádky pro děti (občas pořádá pro děti pohádkové dílny). Je na volné noze jako básnířka, vyučuje na fakultě humanistiky Univerzity v Nové Gorici a s básnířkou Majou Vidmar vede dílny tvůrčího psaní. Kromě toho vyučuje jógu.

 

                    Alja Adam. Foto: archiv autorky.

 

 

Axel Dietsch (D)

Hudebník, básník, prozaik a překladatel. Narodil se v roce 1957 v městečku Friedland (Meklenbursko-Přední Pomořansko) na severovýchodě Německa při pobřeží Baltského moře, žije ve městě Goslar v Dolním Sasku, které je od roku 1992 součástí světového dědictví UNESCO.

Vystudoval sociální pedagogiku a umění v Brémách a výuku ošetřovatelství v Hamburku, poté vystřídal řadu zaměstnání, mj. jako projektový manažer pro kulturní akce, ošetřovatel či konstruktér. Od roku 2000 působí jako lektor při vzdělávání dospělých v oblasti kultury. Je členem komise pro světové dědictví, historii a umění v Goslaru a také koordinátorem kulturních aktivit mezi Goslarem a jeho partnerským městem Beroun. Podílí se na organizování místních i mezinárodních akcí v Goslaru, organizuje a účastní se Slam Poetry festivalu v Goslaru.

 


                                                    Axel Dietsch. Foto: archiv autora.

 

 

Miloš Doležal (ČR)

Básník, spisovatel, dokumentarista a publicista. Redaktor Českého rozhlasu, který připravil řadu pořadů o druhé světové válce a komunistické totalitě v tehdejším Československu, z nichž některé „přetavil“ do knih. Narodil se 1. července 1970 v Ledči nad Sázavou.

Debutoval básnickou sbírkou Podivice (Atlantis, 1995), následovala Obec (Atlantis, 1996), obě spojené s rodnou Vysočinou, a Les (Atlantis, 1998), jenž rozšiřuje záběr i na krajinu a život mimo civilizaci. V roce 2003 vydalo Atlantis Čas dýmu, o rok později v Arbor vitae záznam svého putování po Toskánsku Sansepolcro.
Dvacet let shromažďoval Doležal fakta o životě a smrti číhošťského faráře Josefa Toufara. V roce 2012 vydal svědectví Jako bychom dnes zemřít měli právě o Toufarovi. Kniha získala ocenění Kniha roku 2012 v anketě Lidových novin a stala se podkladem pro divadelní inscenaci Divadla Husa na provázku. Doležal vypráví příběh Toufarova života, jeho cestu k Bohu i ke kněžství, jeho příchod do Číhoště i samotný zázrak, ke kterému došlo v adventním čase roku 1949. Publikace vyšla Římě v italském překladu.

O dva roky později vyšla Doležalovi sbírka Ezechiel v kopřivách (Atlantis, 2014). I v ní se pohybuje na Vysočině, výchozím místem sbírky je obec Zahrádky, která padla za oběť výstavbě přehrady Želivka. Doležal se pak ještě jednou vrátil k Toufarovi, když sebral a vydal tři jeho kázání z posledního půlroku jeho života pod názvem Vrátíme se do otcovské náruče (Nezávislý podmelechovský spolek, 2015). Krom+ě zmíněných děl je autorem tří knih rozhovorů, souboru fejetonů. V roce 2019 mu vyšla kniha tří dokumentárních povídek Čurda z hlíny – portrét několika temných postav, které za druhé světové války spolupracovaly s gestapem.

 

                                                                           Miloš Doležal. Foto: archiv autora

 

 

Irena Dousková (ČR)

Irena Dousková se narodila roku 1964 v Příbrami v herecké rodině. Od roku 1976 žije v Praze, kde absolvovala gymnaziální studia (gymnázium Nad štolou) a posléze Právnickou fakultu Univerzity Karlovy. Právnické profesi se ale nikdy nevěnovala. Vystřídala různá zaměstnání, většinou nějakým způsobem související s novinařinou. Posledních několik let je na volné noze a věnuje se psaní.

Bibliografie: Pražský zázrak (spoluautorka, 1992); Goldstein píše dceři (1997, 2006); Hrdý Budžes (1998, 2002); Někdo s nožem (2000); Doktor Kott přemítá (2002); Čím se liší tato noc (2004); Oněgin byl Rusák (2006); O bílých slonech (2008); Bez Karkulky (2009); Darda (2011); Medvědí tanec (2014). V roce 2016 vydala sbírku básní Napůl ve vzduchu.
Dramatizace: Hrdý Budžes (2003); Oněgin byl Rusák (2008).

Irena Dousková. Foto: archiv autorky.

 

 

Markéta Hejná (ČR)

Básnířka, prozaička, esejistka, narozena 24. 3. 1951 v Moravské Třebové. Studovala FFUK (teorie kultury - kulturologie, 1987 - 1991). Pracovala v knihovně Uměleckoprůmyslového muzea, v zahradnictví, v letech Charty 77 jako uklízečka na AVU. Od roku 1983 tajemnice redakce časopisu Zlatý máj v nakladatelství Albatros, v letech 1989-1990 redaktorka Zlatého máje. Od 1991 do 1997 redaktorka v nakladatelství Zvon, od roku 1997 spolupracuje jako externí redaktorka s Nakladatelstvím Franze Kafky (Centrum F. K.), Karmelitánským nakladatelstvím a dalšími.

Koncem 60. let publikovala v Divokém vínu, Hostu do domu, Sešitech pro mladou literaturu, po r. 1989 např. v Literárních novinách, Salonu Práva, Souvislostech, v internetovém www.divokevino.cz. V samizdatu vyšla její sbírka básní Zmínky (druhá pol. 70. let).
Pro nakladatelství Vyšehrad napsala šest esejistických knížek. Vydala bibliofilii Tančící pomeranč (s grafickými listy Lenky Vilhelmové, lay-out a editor Vilém Stránský, Praha 1986, 60 výtisků), básnické sbírky Vážná radost. Verše z let 1969-1989 (ČS, Praha 1991), Fuga (Winston Smith, Praha 1991) a román Obejmout dub (Hynek, Praha 2000), který byl upraven pro 12 rozhlasových čtení na pokračování, a bibliofilii Slzy Ezau (vydal a ilustroval Luboš Drtina, Praha 2007, 30 číslovaných výtisků). V její tvorbě najdeme také drobné práce pro děti (leporelo Ztratila se princezna, troje omalovánky).
Zvlášť velký význam pro ni má spojení slova s hudbou, její básně zhudebnili Vladimír Sommer, Michael Lorenc, a především Václav Hálek. Kreslí a maluje. Žije v Praze.

  Markéta Hejná. Foto archiv autorky.

 

Petr Hejný (ČR)

Petr Hejný se narodil 27.3.1956 v Praze v sochařské rodině. Hrát začal v sedmi letech na housle a od devíti se učil na violoncello u Karla Pravoslava Sádla. Poté studoval na pražské konzervatoři u Viktora Moučky a Josefa Chuchra a na AMU ve třídě prof. Miloše Sádla.

Hrál jako sólista s mnoha českými orchestry a klavíristou Alfrédem Holečkem. V roce 1977 se stal členem Pražských madrigalistů – komorního souboru České filharmonie – a začal se intenzivně zabývat studiem staré hudby a hrou na violu da gamba a barokní violoncello. Od roku 1987 byl členem Doležalova kvarteta. Dva roky působil v České filharmonii. Spolupracuje s několika komorními soubory – Antiquarius Consort, České violoncellové duo aj. V roce 2004 založil komorní soubor Zanetto Consort. Hrál též s mnoha předními interprety. Kromě komorní hry vystupuje Hejný na sólových recitálech a jako sólista s komorními orchestry, jak na violu da gambu a barokní cello, tak na moderní violoncello. Nahrál řadu skladeb pro Český rozhlas a několik desítek sólových i komorních CD.
Od roku 2007 je členem Stamicova kvarteta. Spolupracuje též se soubory zaměřenými na interpretaci staré hudby jako hráč na violu da gamba a barokní violoncello.
Vlastní hudební tvorba: Kovová sonáta, Malířská sonáta a další.
Kromě toho  se od dětství věnoval kresbě, plastice i malbě. Vystavoval na mnoha samostatných i společných výstavách a jeho výtvarné práce jsou zastoupeny v soukromých sbírkách doma i v zahraničí. Podílel se šesti bronzovými plastikami do Šahijádu v Teheránu. Žije a pracuje v Praze.

 

                                                           Petr Hejný. Foto archiv autora.

 

 

Rudolf Jurolek (SK)

Rudolf Jurolek sa narodil 3. mája 1956 v Zákamennom. Po stredoškolskom štúdiu na gymnáziu v Námestove (1971 – 1975) absolvoval Vysokú školu technickú v Košiciach (1976 – 1981) a doplnkové pedagogické štúdium na Slovenskej vysokej škole technickej v Bratislave (1985 – 1987). Po vysokoškolskom štúdiu sa zamestnal v Námestove najskôr ako technológ v Závodoch ťažkého strojárstva (1981 – 1983) a neskôr ako učiteľ na tamojšom gymnáziu (1983 – 1990). Ako novinár a redaktor pracoval pre noviny Orava v Dolnom Kubíne, potom sa stal vydavateľom novín Biela Orava (Námestovo 1991). O rok neskôr založil Malé vydavateľstvo poézie, premenované na Solitudo. Žije a pracuje na Orave a v Rakúsku.

Vydal zbierky básní: Posunok (1987), Dobrovoľná samota (1994), Putovanie Jakuba z Rána (1996), Hierografia (1999), Život je možný (2007, nemecky Das Leben ist möglich, Klagenfurt 2008 a 2014), Smrekový les (2009), Poľné vety (2013) a Krajina vo mne (2015). Je tiež autorom "knihy-artefaktu" s názvom Poézia ticha a plnosti, ktorá má päť exemplárov a jej vnútro tvoria len prázdne strany. Ako spoluautor prispel do viacerých kníh (napr. Proglas. Preklady a básnické interpretácie, Bratislava 2012, Krajina vo mne, Ružomberok 2015). Preklady jeho básní vyšli v antológiách v Poľsku, Českej republike a v Nemecku. V roku 2017 mu v knižnej edícii časopisu Fragment (vydavateľstvo F.R.&G.) vyšla prozaická kniha Pán Ó.

V rokoch 1991-2003 viedol vlastné vydavateľstvo pôvodnej poézie a prózy Solitudo, v súčasnosti pôsobí ako redaktor edícií Poézia a Solitudo vo vydavateľstve Skalná ruža, ktorého je spoluzakladateľom.

Ocenenia: Cena pre východoeurópske literatúry Bank Austria Literaris 2008 za poéziu (za zbierku Život je možný). Cena časopisu Romboid za rok 2010.

Rudolf Jurolek. Foto: archiv autora.

 

Nina Kremžar  (SLO)

Nina Kremžar (1993) se narodila v Lublani. Diplomovala z anglistiky a japanologie, končí magisterské stadium anglistiky, srovnávací literatury a literární teorie na Filozofické fakultě v Lublani. Píše poezii a prózu, kterou publikuje v různých slovinských literárních časopisech a některých mezinárodních sbornících. Za své básně a povídky získala několik ocenění slovinských nakladatelů, mj. cenu nakladatelství Airbeletrina. Dvakrát se dostala do finale básnické soutěže nakadatelství Pivec. V roce 2018 zvítězila v básnické soutěži festivalu Urška a v roce 2019 vydá svou knižní básnickou prvotinu. Je šéfredaktorkou literárního časopisu Novi zvon.

    Nina Kremžar. Foto: archiv autorky.

 

Jiří Macháček (ČR)

Básník, publicista, esejista a houslista, nakladatel a šéfredaktor českého literárního čtvrtletníku Protimluv a organizátor stejnojmenného literárního festivalu Protimluvfest v Ostravě. Hraje v několika hudebních uskupeních, mimo jiné vystupuje s Yvettou Ellerovou (Norská trojka), hrající na metalofon.
Spolu s Jennifer de Felice a Beátou Spáčilovou vystupuje ve skupině KRRAAKKK - volném uskupení muzikantů a výtvarníků z Brna a Ostravy, pro jejichž tvorbu je důležitý vizuální aspekt hudby (např. grafická podoba díla aj.), netradiční způsob hry na akustické nástroje a experimentování se zvuky pouštěnými z počítače.

Jiří Macháček. Foto: Malgorzata Lebda

 

 

Michal Maršálek (ČR)

Michal Maršálek (*1949) je lékař, básník a esejista. Žije v Praze. Je autorem nebo spoluautorem několika odborných knih z oblasti psychiatrie. Zabývá se vztahem duševních poruch a umění – výklad díla rakouského sochaře F. X. Messerschmidta (publikováno v Kaňovský, Petr, Bhatia, Kailash P., Rosales, Raymond L. (Eds.) Dystonia and Dystonic Syndromes, Springer, 2015). Vydal devět básnických sbírek: Z člověka oči (Dauphin/Protis, 2007), Letná: první kroky na Měsíci (Dauphin, 2008), Kobalt přechází do krve (Dauphin, 2009), Tady a nikde (Dauphin, 2010), Práce s mraky (Dauphin, 2012), Sfinze a hlemýžďům (2013), Černá bere (Dauphin, 2014), Pootevřeno (Dauphin, 2015) a Slunce bez pohybu (Dauphin 2016). Za sbírku Černá bere byl nominován na cenu Magnesia Litera.

        Michal Maršálek. Foto: Ondřej Lipár

 

 

 

Lana Petrovič (SLO)

Lana Petrovič (1999) pochází ze slovinského města Kranj. Hudbou se zabývá od útlého dětství, v pěti letech se v hudební škole Tržič začala učit hrát na klavír. Ve studio pokračovala na Uměleckém gymnáziu pro klasickou hudbu v Koperu u Selmy Chicco Hajdin, kde se prostřednictvím přátel dostala do kontaktu s jazzovou hudbou, zpěvem a poezií. Své znalosti dale prohlubovala na lekcích Master class u profesorů jako Emilia Martensson, Georgie Fame, David Gazarov, Ines Reigner, Charenee Wade, Jadranka Juras, Nina Strnad a další. Na střední škole začala připravovat autorské projekty a věnuje se také volné tvorbě. Skládá, hraje a zpívá své skladby, v nichž pojednává o různých životních situacích a vychází z prožitků svých či svých blízkých.

Lana Petrovič. Foto: archiv autorky.

 

 

Marie Puttnerová & Martin Novák (ČR)

Marie Puttnerová, zpěvačka Jablkoně, Půljablkoně, projektů I vši a Zvíře jménem podzim…

Hrála na housle a na piano, ale učaroval jí zpěv. Začala v Židlochovickém dětském pěveckém sboru Skřivánek, následoval folklórní Ondráš, jazzový Začalovec (Kyjov) a další...

Martin Novák se narodil v Ostravě, vyrůstal v Chrudimi. Hudbě propadnul na základní umělecké škole a na letních jazzových dílnách ve Frýdlantu v Čechách a v Praze. V roce 2002 se přestěhoval do Prahy, prošel spoustou kapel, jako např. Roman Pokorný Trio, Blues Box Heroes, Yvonne Sanchez & Brazilian Mood, Najponk Trio, Infinite Quintet, Beata Hlavenková, Jan Kořínek & Groove a další. V současné době hraje s kapelami Lenka Dusilová & Baromantika, Lanugo, Jana Kirschner, Sarah & The Adams, David Dorůžka Trio, Robert Křesťan a Druhá tráva. S kvartetem Blue Shadows a hostujícím zpěvákem Jamesem Harriesem natočil stejnojmenné album, mísící vlivy žánrů zastřešených často výrazem "americana". Studuje na Jazz Institute Berlin u Johna Hollenbecka.

 

Marie Steinerová (ČR)

Narodila se v podhůří Krkonoš. Vystudovala Střední umělecko-průmyslovou školu sklářskou. Pracovala v různých profesích, jako rytec skla, mozaikářka, asistentka elektronové mikroskopie, zahradnice atd. V roce 1999 vydala sbírku poesie pod názvem Rosenbaum v nakladatelství Arbor Vitae. Věnuje se fotografii a výtvarnému umění. Žije v Praze a Olbramově.

 Marie Steinerová. Foto: archiv autorky.

 

Jindřich Štreit (ČR)

 Narozen 5. září 1946 ve Vsetíně na Valašsku (Morava). V roce 1956 se s rodiči a sourozenci přestěhoval do podhůří Jeseníků (Těchanov). Vystudoval gymnázium v Rýmařově (1963) a Pedagogickou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci, obor výtvarná výchova (1967). Ženatý od roku 1971, manželka Agnes, dcera Monika.
Po absolvování univerzity začal vyučovat na Základní devítileté škole v Rýmařově, následujícího roku se stal ředitelem školy v Sovinci a později v Jiříkově. Kromě své pedagogické a fotografické činnosti se věnoval veřejně prospěšné práci. Od roku 1974 vedl galerii v Sovinci, od roku 1997 v Bruntále. Od roku 1981 úzce spolupracuje s progresivními umělci v Praze, Brně, Bratislavě a v dalších kulturních centrech České republiky i v zahraničí.
Jindřich Štreit se účastnil fakultních výstav a studium zakončil první samostatnou výstavou (1967). Od roku 1972 se koncepčně věnoval zobrazování vesnického života. Soustředil se na portrét a na romskou tematiku. V letech 1974–1977 absolvoval Školu výtvarné fotografie v Brně, jeho závěrečnou prací byl soubor z divadelního zákulisí.
V roce 1982 se zúčastnil jako jediný fotograf nepovolené výstavy neoficiálních výtvarných umělců na tenisových kurtech v Praze, kde jeho fotografie vzbudily pozornost tajné policie. Byl vzat do vyšetřovací vazby a posléze odsouzen k trestu odnětí svobody v délce deseti měsíců s podmíněným odkladem na dva roky.
Po propuštění z vězení nesměl Jindřich Štreit učit. Nejprve pracoval jeden rok v knihovně Okresního pedagogického střediska v Bruntále. Po uzavření soudního jednání musel odejít. Našel si zaměstnání jako dispečer Státního statku v Ryžoviště. Ještě intenzivněji se věnoval kulturní činnosti a fotografování. Po státním převratu v listopadu 1989 byl rehabilitován a v letech 1991–1994 byl zaměstnancem okresního úřadu a posléze muzea v Bruntále. Od roku 1994 je samostatný fotograf.
V letech 1991 – 2003 externě vyučoval na Filmové a televizní fakultě Akademie múzických umění v Praze. Současně v letech 1991 a 1992 externě vyučoval na Vysoké škole výtvarných umění v Bratislavě. Od roku 1991 až do současnosti vyučuje na Institutu tvůrčí fotografie Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity v Opavě.
V roce 2000 se habilitoval na Filmové a televizní fakultě Akademie múzických umění v Praze a stal se docentem pro obor fotografie. V roce 2009 získal profesuru na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. V roce 2014 Umělecká rada Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Bratislavě Jindřichu Štreitovi udělila titul doctor honoris causa.
Jindřich Štreit připravil více než tisíc sto autorských výstav a mnoha kolektivních se zúčastnil. Vydal 30 knih a mnoho katalogů. Je zastoupen v nejvýznamnějších sbírkách. 
Na festivalu Stranou představil Jindřich Štreit v roce 2012 své fotografie, jimiž doprovodil ojedinělý výbor poezie domácích i zahraničních autorů Chlévská lyrika (aneb zvířata nám odcházejí ze života), který uspořádal básník Zdeněk Volf a v roce 2010 vydalo nakladatelství Sursum.

Jindřich Štreit. Foto z dokumentu Libuše Rudinské Na tělo

Maja Vidmar (SLO)

Maja Vidmar se narodila roce 1961 v Nové Gorici. V době studií srovnávací literatury a slovinštiny na lublaňské Filozofické fakultě se přestěhovala do Lublaně. Jako umělkyně na volné noze žije v hlavním městě Slovinska dodnes.

Vydala několik básnických sbírek, její básně vycházejí v různých literárních časopisech, v originálech a překladech pak vycházejí v různých antologiích. V roce 1999 získala literární cenu Hubert-Burda-Stifung za výbor svých, v roce 2005 získala za básnickou sbírku Prisotnost (Přítomnost) Jenkovu cenu.

Vedle Svetlany Makarovič je považována za nejvýraznější básnířky své generace.

Mezi jiným vydala sbírky: Razdalje telesa (Vzdálenosti těla, 1984), Način vezave (Způsob spojení 1988), Ihta smeri, (Nutkání směru 1989), Ob vznožju (Na úpatí, 1998), Prisotnost (Přítomnost, 2005), Sobe (Pokoje, 2008), Kako se zaljubiš (Jak se zamiluješ, 2012), Minute prednosti (Minuty přednosti, 2015).

Česky vyšly její básně v dvojjazyčné antologii Padesáti hlasy hovořím / S petdesetimi glasovi govorim (Psí víno, Praha 2013, editoři a překladatelé Lenka Daňhelová a Peter Kuhar).

Maja Vidmar. Foto: archiv autorky.

 

 

 

Stranou, z. s.

Stranou je nevládním a neziskovým spolkem sdružující osoby se zájmem o kulturní dění v prostoru střední a východní Evropy a aktivně napomáhající jeho rozvoji. Členové spolku pořádají rozličné kulturní akce, literární setkání, překladatelské dílny a podílejí se na publikování děl českých i zahraničních autorů jak v ČR, tak v zahraničí.
Stranou již desátým rokem organizuje mezinárodní básnický festival Stranou – evropští básníci naživo, jehož těžištěm je město Beroun, básníky hostí ale také Tetín, hrad Krakovec a Praha.
Každý měsíc pořádá spolek hudebně-literární večery se známými osobnostmi z oblasti literatury a hudby.
Více o jeho aktivitách viz https://www.festivalstranou.cz/.

 

 

Děkujeme:

Městskému úřadu Beroun, pod jehož patronací je festival pořádán,

Velvyslanectví Republiky Slovinsko,

Slovinskému spolku Josipa Plečnika - Slovenskemu društvu Jožeta Plečnika,

 Úřadu Republiky Slovinsko pro Slovince v zahraničí,

Veřejnému fondu Republiky Slovinsko (Javni sklad RS) a časopisu Mentor,

Knihovně Václava Havla,

Muzeu Českého krasu Beroun,

Jiné kávě Beroun,

Městské knihovně Beroun,

Střednímu odbornému učilišti v Hlinkách,

Domu seniorů TGM v Berouně,

Sdružení sv. Ludmily v Tetíně,

Státnímu památkovému ústavu – hradu Krakovec,

Základní umělecká škola Václava Talicha v Berouně,

mediálním partnerům – časopisům Host, Protimluv a Tvar.