Hosté festivalu STRANOU – evropští básníci naživo 2025
Andrej Beneš (ČR)
Operní pĕvec Andrej Beneš studoval na Hudební akademii múzických umĕní v Praze u prof. Magdalény Hajossyové, čemuž předcházela četná studia v zahraničí, a to především v Římě a ve Florencii. Andrej Beneš je laureátem soutěže G. Taddeiho v Neapoli z roku 2005 a byl vybrán pro koncert talentů se známým tenorem a dirigentem José Curou ve francouzském Nancy. Je členem společnosti Run Operun. Se skladatelem Richardem Pachmanem spolupracoval v roce 2015 na provedení scénického oratoria Mistr Jan Hus při příležitosti oslav 600. výročí upálení husitského mistra, ve kterém ztvárnil roli krále Zikmunda, jejich spolupráce pokračovala v roce 2016 na pašijových hrách, provedených v březnu s Moravskou filharmonií. Spolupracoval s dirigenty: John Fiore, José Cura, Jaroslav Kyzlink, Robert Jindra, Ondrej Olos, Jiří Petrdlík a další.
Během své pěvecké dráhy zpíval mnoho rolí, z nichž byla většina z oper W. A. Mozarta. Vedle operních rolí též nastudoval několik činoherních rolí. Působil v ND Praha, ND Brno, Městské divadlo Brno, Divadlo A. Dvořáka v Ostravě.
Vyučuje sólový zpěv na ZUŠ Václava Talicha v Berouně.
Andrej Beneš. Foto autora.
Petr Hruška (ČR)
Český básník, scenárista, literární historik a vědec, narozen 1964 v Ostravě. Vystudoval VŠB v Ostravě, Filozofickou fakultu OU v Ostravě a FF MU. Pracuje v Ústavu pro českou literaturu AV ČR v Brně; jeho badatelskou oblastí je česká poezie po roce 1945.
Českou literaturu učil střídavě na Masarykově univerzitě v Brně, Ostravské univerzitě a Slezské univerzitě v Opavě. Byl členem redakční rady časopisu Host a redaktorem časopisu Obrácená strana měsíce; podílel se na vydávání časopisu Landek (s Janem Balabánem a dalšími). Spoluorganizuje literární pořady, festivaly a výstavy v Ostravě, mezi lety 2013–2017 pravidelný měsíční literární pořad Literární Paseka v ostravském klubu Les; vystupoval v kabaretech Jiřího Surůvky. Žije s rodinou v Ostravě.
Jeho básně byly přeloženy do mnoha cizích jazyků. Za sbírku Darmata získal v roce 2013 Státní cenu za literaturu, v Itálii obdržel Premio Piero Ciampi 2014, za knihu Daleko do ničeho. Básník Ivan Wernisch mu byla v září 2020 udělena cena Nadace Českého literárního fondu a v roce 2023 získal cenu Magnesia Litera za sbírku Spatřil jsem svou tvář.
Básnické sbírky: Obývací nepokoje (1995), Měsíce (1998), Vždycky se ty dveře zavíraly (2002), Zelený svetr (2004), Auta vjíždějí do lodí (2007), Darmata (2012), Nevlastní (2017), Nikde není řečeno (2019), Spatřil jsem svou tvář (2022, oceněna cenou Magnesia Litera), Minout se přesně (2024). Próza: Jedna věta (2015), V závalu (sloupky, podpovídky, odstavce a jiné krátké texty, 2020). Odborné monografie: Někde tady. Český básník Karel Šiktanc (2010), Daleko do ničeho. Básník Ivan Wernisch (2019).
Petr Hruška. Foto: Matěj Stránský.
Alenka Jensterle-Doležal (SLO)
Alenka Jensterle Doležal se narodila v roce 1959 ve slovinském městě Jesenice. Žije v Praze, kde od roku 2002 přednáší slovinskou literaturu a je vedoucí Katedry jihoslovanských a balkánských studií na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Vystudovala slovinštinu, literární komparatistiku a filozofii a poté získala doktorát s disertační práci o Antigoně v slovanské dramaturgii.
Publikovala řadu básnických sbírek i prozaických titulů, v posledních letech jsou to sbírky Pesmi v snegu (Básně ve sněhu, 2012), Nostalgične pesmi (Nostalgické básně, 2018) a romány Pomen hiše (Důležitost domu, 2015) a O ljubezni, vojni, izgubi in pozabi (O lásce, válce, ztrátě a zapomnění, 2025). Kromě toho je také autorka monografií: V krogu mitov: o ženski in smrti v slovenski književnosti (V kruhu mýtů: O ženě a smrti ve slovinské literatuře, 2008), Poglavja iz slovenske moderne (Kapitoly ze slovinské Moderny, 2014) a Ključi od labirinta: o slovenski poeziji (Klíče od labyrintu: o slovinské poezii, 2017), pravidelně publikuje i akademické články. Některé z jejích básní a úryvky prózy byly přeloženy do angličtiny, češtiny, chorvatštiny, slovenštiny, polštiny a srbštiny, a publikovány v antologiích. V Praze organizuje každoroční festival Mladi mesec.
Alenka Jensterle-Doležal. Foto archiv autorky.
Petra Kolmančič (SLO)
Petra Kolmančič (1974, Ptuj) je slovinská básnířka, filosofka a kulturní socioložka. Vystudovala Filozofickou fakultu v Lublani.
V letech 1997 až 2003 působila jako redaktorka edice Frontier u nakladatelství Subkulturni azil Maribor, působila jako redaktorka literární části projektu Rockeři zpívají básníky, od roku 2015 je literární redaktorkou v časopise Dialogi. Působí jako koordinátorka Slovinských knižních dnů v Mariboru a jako koordinátorka a vedoucí literárních programů Kulturního centra pro mládež v Mariboru.
Je autorkou šesti básnických sbírek. První tři sbírky Luknja (Díra, 1994), Šus v glavo (Rána do hlavy, 1995) a Slina (Slina, 1999) vydala ještě za studií. V roce 2004 vyšla sbírka Uvod v poželenje (Úvod k chtíči), v roce 2014 P(l)ast za p(l)astjo (česky vyšla v roce 2020 v překladu Petra Mainuše pod názvem (Pro)past za (pro)pastí), za niž získala slovinskou Veroničinu cenu za nejlepší básnickou sbírku roku. V roce 2017 vydala sbírku Tretja oseba dvojine (Třetí osoba duálu).
Občas píše slova pro populární hudbu a vystupuje jako autorka multimediálních preformancí. Zabývá se také produkováním videopoezie.
Petra Kolmančič. Foto archiv autorky.
Aleš Kozár (CZ)
Narozen 1975 v Mostu. Vystudoval bohemistiku a slovenistiku na FF UK v Praze, poté zde absolvoval doktorské studium z oboru slovanské filologie. Od roku 2007 přednáší o slovinské literatuře a kultuře na Fakultě filozofické Univerzity Pardubice.
Zabývá se slovinskou literaturou a kulturou a česko-slovinskými kulturními vztahy. Publikuje v předních českých literárních či odborných časopisech jako Tvar, Protimluv, Iliteratura, A2, Tahy, Partonyma, Porta Balcanica, Slavia, Slovanský přehled, ale i slovinských jako Lirikon, Apokalipsa aj. Napsal monografii Poezie slovinského expresionismu (2015). V roce 2024 mu vyšla monografie Mezi Jadranem, Alpami a Panonií – dílo představující ojedinělý pokus o zachycení propojenosti moderní slovinské literatury s prostorem, kde vzniká, jenž není definovaný politickými hranicemi, ale jazykovou a kulturní identitou.
Do češtiny přeložil díla předních slovinských autorů, mj. Vladimira Bartola, Feri Lainščka, Lojze Kovačiče, Gorana Vojnoviće, Alojze Rebuly, Borise Pahora aj.
Aleš Kozár. Foto: Domen Ulbl.
Jiří Macháček (CZ)
Ostravský vydavatel, editor, publicista, hudebník a básník. V letech 1988–1996 studoval na Filozofické fakultě Ostravské univerzity a Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. V minulosti působil jako vedoucí ostravské kulturní rubriky MF DNES a také jako redaktor Českého rozhlasu Ostrava. Od roku 2002 je šéfredaktorem literárně-kulturní revue Protimluv, organizuje v Ostravě pravidelné literární večery tzv. literární čtvrtky, každoročně pořádá mezinárodní literární festival ProtimluvFest, věnuje se též vydavatelské činnosti Protimluvu. Svými publicistickými, esejistickými a básnickými texty přispívá pravidelně do četných periodik. Zabývá se tradiční i experimentální hudbou, jako houslista spolupracoval či nadále spolupracuje s řadou hudebních formací např. Krraakkk, Mištes, Johanband, Mamalör, Norská trojka. Žije v Ostravě.
Jiří Macháček. Foto: Malgorzata Lebda
Mištes (CZ)
Kapela Mištes působí v Ostravě a tvoří ji rozmanitá skladba muzikantů. Zpěvačka Kateřina Klimková vystudovala Lidovou konzervatoř v Ostravě, houslista Jiří Macháček je šéfredaktorem kulturní revue Protimluv a působí také v klezmerové kapele Mamalör.
Mištes hraje hlavně tradiční romské lidovky a židovské světské písně, známé pod označením klezmer. Protože i klezmer vstřebal v konkrétní fázi svého vývoje (ve čtyřicátých letech 20. století) řadu různých vlivů, neméně podstatné jsou v hudbě Mištes jazzové i swingové inspirace.
Mištes. Foto: archiv kapely.
Marjan Pungartnik (SLO)
Marjan Pungartnik (1948, Legen pri Slovenj Gradcu) je slovinský básník, redaktor, učitel kreativního psaní, organizátor literárních akcí. Vystudoval žurnalistiku na Univerzitě v Lublani, působil jako redaktor několika literárních časopisů a redaktor rádia Študent. Řadu let vede sdružení a nakladatelství Mariborska literarna družba, pravidelně vydává knihy, mj. online časopis Locutio, pořádá literární a výtvarné akce. Dosud vydal kolem čtyř set knih, zorganizoval a uvedl přes dva tisíce literárních akcí.
Kromě poezie píše také literární kritiku a eseje, zabýval se rovněž psaním dětské literatury a dramatických textů. Překládá do slovinštiny převážně z jihoslovanských jazyků, dále češtiny, ruštiny, němčiny, ukrajinštiny, italštiny a angličtiny. Od roku 1973 vydal přes deset básnických sbírek, z posledních titulů jsou to Za zvezdno mizo (Za hvězdným stolem, 2020), Oglej, čas, pozabljenje (Aquileia, čas, zapomnění, 2021), Pesmi za kukavice (Básně pro kukačky, 2023), kromě toho také řadu loutkových her a knih pro děti a mládež.
Za své působení v oblasti kultury, především literatury, získal řadu slovinských i zahraničních cen.
Marjan Pungartnik. Foto: archiv autora.
Simona Racková (CZ)
Básnířka, redaktorka a editorka Simona Racková (*1976) vystudovala český jazyk a literaturu na Filozofické fakultě UK. Byla editorkou ročenky Sto nejlepších českých básní 2012 (Host, 2012) a dvoudílné Antologie české poezie (dybbuk, 2007 a 2009). V roce 2016 obdržela Drážďanskou cenu lyriky. Publikovala básnické sbírky Přítelkyně (2007), Město, které není (2009, bibliofilie s linoryty Pavla Piekara), Tance (2015) a Zatímco hlídací psi spí (2017), Noční převádění mláďat (2021) a Věci, co by mohly vzplát (2024). V roce 2022 vydala v nakladatelství Grada knihu pro děti Papírová kočka. Její básně byly dosud přeloženy do deseti jazyků. Je matkou dvojčat. Pod svým celým jménem Simona Martínková Racková píše publicistické texty.
Simona Racková. Foto Michaela Klevisová.
Michal Švec (CZ)
Narozen 1984 v Šumperku, vystudoval finštinu a klasickou archeologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Je literární a audiovizuální překladatel, redaktor, jazykový lektor, turistický průvodce a organizátor kulturních akcí.
Odborně se věnuje především finské literatuře a filmu. Od roku 2006 působí ve Skandinávském domě v Praze, v roce 2008 se stal jeho předsedou. Překládá knihy z finštiny, editorsky uspořádal antologii finské literatury Bílé přeludy na vlnách. Za propagaci Finska a jeho kultury získal v roce 2018 rytířský Řád finského lva.
V roce 2024 vydal v nakladatelství Větrné mlýny svůj básnický debut Průzory ke zrozenu.
Michal Švec. Foto archiv autora.
Vojtěch Vacek (CZ)
Vojtěch Vacek (*1993 Praha) je český básník a organizátor kulturních událostí.
Vystudoval obor Knihkupectví na SŠ Náhorní a Vydavatelskou produkci na VOŠG Hellichova.
Pracuje jako knihovník v Domě čtení Městské knihovny v Praze. Roku 2015 vydal v edici H_aluze sbírku Schopní jsou ti s chlopní, v roce 2021 mu vyšla druhá knížka Měňagon v Nakladatelství Pavel Mervart a v roce 2024 v nakladatelství Odeon sbírka Vlnění zvěře.. Texty publikoval mimo jiné v časopisech Tvar, Psí víno, Souvislosti, v Lidových novinách, na webu a v antologiích. Organizačně se podílí na Mezinárodním festivalu Den poezie a dalších literárně-kulturních akcích. Je spoluautor scénáře k dark fantasy tahové strategii The Mystic studia Pipedream. Na basovou kytaru hraje v alternativní rockové kapele Představy Postavy. Je členem umělecké skupiny NaHajana.
Vojtěch Vacek. Foto archiv autora.
István Vörös (HU)
István Vörös (1964, Budapešť) je básník, spisovatel, kritik a překladatel. V Maďarsku patří mezi uznávané autory, jejichž renomé již překročilo hranice státu. O jeho kvalitách vypovídá i řada zahraničních ocenění – Cena Milana Füsta, cena Jana Smreka, Premia Bohemica, Cena Huberta Burdy, či Cena Attily Józsefa a slovinská cena Vilenica Kristal.
První díla vyšla v roce 1988, sbírka básní Só, kenyér (Sůl, chléb), a povídková kniha Innenvilág (Ze světa), další povídky vyšly knižně v roce 2007 – Švejk gyóntatója (Švejkova zpověď). V roce 2008 vydalo nakladelství Jelenkor básnickou sbírku s názvem A Vörös István-gép rombolása (Zkáza stroje Istvána Vöröse), jejíž součástí je i báseň „Vlastní Tao”. V Maďarsku dale vyšly mj. Tőlem távoli cselekedeteim (Daleko ode mě, 2014) a román Gagarin (2013). Posledními díly je sbírka Százötven zsoltár (Sto padesát žalmů, 2015) a román Thomas Mann kabátja (Kabát Thomase Manna, 2017).
V češtině mu roku 2008 vyšla v překladu Tomáše Vašuta v nakladatelství Protimluv sbírka básní V okně spící. Jde o reprezentativní výbor básní, který věrně odráží pestrost básníkovy tvorby, jež sahá od existenciální mrazivé grotesky přes klasická haiku až po rýmovanou pohádku.
István Vörös. Foto archiv Ondřej Němec.
Iryna Zahladko (UA/CZ)
Iryna Zahladko je česko-ukrajinská básnířka, překladatelka, nezávislá kurátorka a performerka. Je spolutvůrkyní malonákladového časopisu Sezóna.
Je autorkou dvou poetických knížek v ukrajinštině (Psí Oko, 2015; Lamentace a našeptávání, 2018). V roce 2017 získala nejvýznamnější ukrajinskou literární cenu pro mladé autory – Smoloskyp. Po studiích teoretické fyziky elementárních částic se začala věnovat literárním aktivitám. Angažuje se na umělecké scéně, příležitostně působí jako nezávislá kurátorka a performerka, účastní se skupinových uměleckých projektů. Věnuje se zejména tématu ukrajinského feminismu ve válečném období a vlivu jazykového prostředí na autorskou tvorbu s tím, že ji převážně zajímají slovanské jazyky.
Od roku 2019 žije v Praze a verše píše v češtině; uměleckou tvorbu vnímá jako práci a sebe jako jednu z jejích dělnic.
V češtině publikovala v obtýdeníku Tvar a časopise Host, na webu revue Prostor a v literárním zápisníku Polí5. V roce 2023 vydala v nakladatelství Protimluv svoji první sbírku napsanou v češtině, Tváření. Za druhou sbírku Jak se líčit v nemoci (Bílý Vigvam, 2024) získala Cenu literární kritiky.
Iryna Zahladko. Foto archiv autorky.
Aiko Zakrajšek (SLO)
Jednadvacetiletá studentka filozofie a bohemistiky se pohybuje v literárním světě už od základní školy, kdy spoluvytvářela první řadu festivalu Kinotrip. V letech 2018 a 2020 byla součástí organizačního výboru Festivalu angažovaného psaní. a zvítězila na básnickém festivalu Rima raja (Rým ráje). Na gymnáziu působila jako redaktorka studentského časopisu Pravi kot (Pravý úhel), a organizovala literární večery Spekter. Zajímá se rovněž o divadlo a film. V sezóně 2018/2019 spolupracovala jako autorka a herečka na představení Pravica biti člověk (Právo být člověk), které vzniklo v rámci Divadelní laboratoře Loutkového divadla Lublaň, poté začala spolupracovat v dalším projektu Mlado Mladinsko, divadelním programu divadla pro mladé (Mladinsko gledališče). V současné době se pokouší o divadelní režii, v roce 2023 režírovala své první divadelní představení hry Jakoba Adamiče Šemeta Money power glory, s níž hostovali na divadelním festivalu Črnfest.
Řadu let píše poezii a vystupuje na literárních večerech. V roce 2024 zvítězila v básnické soutěži pro mladé autory Urška.
Aiko Zakrajšek. Foto Voranc Vogel.
Stranou, z. s.
Stranou, z.s. je nevládním a neziskovým spolkem sdružující osoby se zájmem o kulturní dění v prostoru střední a východní Evropy a aktivně napomáhající jeho rozvoji. Členové spolku pořádají rozličné kulturní akce, literární setkání, překladatelské dílny a podílejí se na publikování děl českých i zahraničních autorů jak v ČR, tak v zahraničí.
Stranou již sedmnáctým rokem organizuje mezinárodní básnický festival Stranou – evropští básníci naživo, jehož těžištěm je město Beroun, básníky hostí ale také Tetín, hrad Krakovec a Praha.
Každý měsíc pořádá spolek hudebně-literární večery se známými osobnostmi z oblasti literatury a hudby.
Více o jeho aktivitách viz https://www.festivalstranou.cz/.
Děkujeme:
Městu Beroun, pod jehož patronací je festival pořádán,
Velvyslanectví Republiky Slovinsko,
Slovinskému spolku Josipa Plečnika - Slovenskemu društvu Jožeta Plečnika,
Úřadu Republiky Slovinsko pro Slovince v zahraničí,
Veřejnému fondu Republiky Slovinsko (Javni sklad RS) a časopisu Mentor,
Domu vzdělání,
Muzeu Českého krasu,
Jiné kávě Beroun,
Městské knihovně Beroun,
MKC Beroun,
Vinotéce Barrande,
a všem dobrovolnicím a dobrovolníkům, bez jejichž nezištné pomoci by festival nebyl tím, čím je.