O nás

 Festival STRANOU - evropští básníci naživo již desátým rokem pořádá sdružení Stranou.  Sdružení je dobrovolným, nevládním, neziskovým sdružením občanů a právnických osob,  které spojuje zájem o kulturní dění v prostoru střední a východní Evropě a jeho rozvoj.  Pořádáme kulturní akce, literární setkání, překládáme a publikujeme pozoruhodná díla českých i zahraničních autorů jak v ČR, tak v zahraničí.  


                                              Foto (c) Knihovna Václava Havla, Ondřej Němec


Více zde: http://www.festivalstranou.cz/fotogalerie/a2015/photogallerycbm_824442/12/#a11412273-1017952684916787-4318418034472628316-n-jpg

Peter Kuhar, viceprezident sdružení Stranou a programový ředitel festivalu s prezidentkou sdružení Stranou Lenkou Kuhar Daňhelovou.    

Něco málo o festivalu v pořadu Českého rohlasu Hovory, připravovaném Evou Hůlkovou:

 

                                                       

Historie festivalu

Festival STRANOU za dobu své existence hostil spoustu výjimečných básníků a osobností. První ročník jsme uspořádali v roce 2008, vedeni touhou zprostředkovat pozoruhodné autory, s jejichž tvorbou jsme se za hranicemi setkali, také české veřejnosti. Ačkoli jde o autory výborné, povědomost o jejich tvorbě za hranice naší země buď téměř anebo vůbec nedorazila, někteří tak byli představeni českému publiku vůbec poprvé.  První rok jsme tedy mohli představit autory z Polska (Franciszek Kamecki, Genowefa Jakubowska-Fijałkowska, Paweł Szydeł), Slovinska (Meta Kušar), Francie (Mateja Bizjak-Petit), Slovenska (Márius Kopcsay) a samozřejmě skvělé domácí autory (Markéta Hejná, Jaroslav Dostál). Kromě berounského čtení se všichni představili na hradě Krakovec.

Druhý ročník festivalu v roce 2009 se nesl ve znamení zajímavého experimentu: pokusili jsme se přeložit ukázky tvorby všech pozvaných autorů do jazyků ostatních hostujících básníků, aby se naši hosté navzájem poznali skrze svoji tvorbu. Básně Moniky Šatavové (ČR),  Genowefy Jakubowské-Fijałkowské, Małgorzaty Lebdy (PL), Ivo Stropnika a Zorana Pevce (SLO), Franciszka Nastulczyka (PL), Tomáše Weisse (ČR), Marko Kravose (SLO - IT),  se tak četly ve všech jazycích, jimiž se na festivalu hovořilo: v češtině, polštině a slovinštině.

Také třetí ročník v roce 2010 se mimořádně vydařil. Poprvé jsme přivítali autora z Itálie Giovanni Fierra, během autorských večerů hráli Irena a Vojtěch Havlovi a Vladimír Čáp, z českých autorů jsme přivítali Violu Fischerovou, Markétu Hejnou či Michaela Lorence, přijeli také hosté ze Slovinska a Polska, které jsme přivítali v předchozích letech. Krásně nás přivítali v berounském Muzeu Českého krasu a od tohoto roku se datuje naše pravidelná spolupráce, stejně tak s kavárnou Jiná káva. Hodně jsme zpívali a smáli se.

Čtvrtý ročník byl ve znamení několika poprvé. Poprvé jsme představili básníky a jejich tvorbu berounským studentům, a to na berounském Gymnáziu Joachima Barranda a v tamní Městské knihovně. Poprvé jsme v rámci festivalu představili také divadlo, a to autorské monodrama Nataši Burger Vlny. Poprvé jsme představili výjimečného polského básníka Ryszarda Krynického a knihu Magnetický bod, vydanou nakladatelstvím Protimluv.

Pátý ročník se nesl ve znamení prohloubení spolupráce s městem Berounem, které se stalo partnerem festivalu. A abychom mohli některé z autorů, kteří přijeli zdaleka, představit také v Praze, festival jsme poprvé prodloužili o dva dny. Čtení polských autorů v Knihovně Václava Havla a slovinsko-český večer na půdě českého PEN klubu patří k nezapomenutelným zážitkům. Festivalové dění v Berouně pak korunovala výstava jedinečných fotografií Jindřicha Štreita, kterou připravil ve spolupráci s básníkem Zdeňkem Volfem pod názvem Chlévská lyrika - anebo zvířata nám odcházejí ze života.

Protože tvorba se často neomezuje na jeden jediný způsob vyjádření, i básníci často plynule a nenásilně přecházejí do jiných oblastí a žánrů, často je jejich tvorba spojena s hudbou, výtvarným projevem či divadlem. A tak také na našem festivalu dáváme příležitost autorům, kteří se pohybují na hraně mezi žánry. Patří mezi ně hudebníci Dagmar Voňková - Andrtová či Oldřich Janota, měli jsme však také příležitost poslouchat prekmurské lidové písně v podání hry na pilu (Tomaž Podobnikar ze Slovinska)  anebo sledovat, jak prožívají a vyjadřují hudbu hluchoněmí tanečníci.

A letos to bude podobné a stejně tak dobré, jako v předešlých letech. Přijďte se přesvědčit.

  Foto: Małgorzata Lebda